Historie a zajímavosti

Aljaška je 49. stát USA a je největším státem unie. Její rozloha činní 1 530 693 km², což je dvojnásobek velikosti Texasu a pětina rozlohy celých Spojených států. Na území Aljašky leží pět horských pásem s nejvyšší horou USA a Severní Ameriky Mount McKinley (6 194m n.m.). Hustota osídlení je velmi nízká, žije zde 665 000 obyvatel. Původní obyvatelé, Indiáni a Eskymáci, nebyli vyhnáni ze svých území do rezervací, jako tomu bylo v jižnějších částech USA. Jejich úbytek však způsobilo vybíjení zvířat, která byla jejich hlavní obživou. Dnes tvoří asi 15% populace. Původním způsobem života jich žije jen velmi málo.

Aljašku koupili Američané od Ruska v roce 1867 za pouhých 7 200 000 USD. Před koupí využívali Rusové území hlavně k lovu zvěře, která zde měla po dlouhá staletí klid, protože malé množství domorodců neovlivňovalo její množství. Američané se po nákupu rozsáhlého území soustředili hlavně na lov velryb a lososů. Při neexistující kontrole lovu se ocitly některé druhy na pokraji vyhubení. V dnešní době je již všechno regulováno a přísně střeženo ochránci přírody. Nová éra Aljašky nastala po objevené zlata na přelomu minulého století. Davy lidí se valily do neznámého vnitrozemí. Dnešní Aljaška je moderní, bohatý stát, který žije z těžby ropy a zemního plynu, rybářského průmyslu, rostoucího turistického ruchu a z velkých dotací od vlády na armádní základny, které jsou strategicky rozmístěné po celé Aljašce.

Začátky historie Denali National Park byly v rukou přírodovědce Charles Sheldon, který poprvé přicestoval do oblasti na severních svazích pohoří Alaska Range v roce 1906. Nalezl zde divokou krajinu, kde téměř každý hřeben byl protkán stezkami divoké zvěře. Pozoroval stáda karibu, Dallových ovcí, losy a medvědy, kteří zde žili v neobvyklém množství. Oblast byla v té době špatně přístupná a to chránilo zvěř před lovci. Sheldon se však začal obávat, že po dokončení železnice bude oblast mnohem dostupnější a nastane masové vybíjení zvěře. Na základě materiálů, které získal během své cesty, navrhl Sheldon hranice chráněného území. Organizace „Game Comitte of the Boone“ a „Crokett Club“, jejichž byl předsedou, zahájily kampaň za založení národního parku. V roce 1917, ve stejném roce, kdy umírá proslulý Buffalo Bill, který dokázal za odpoledne postřílet 70 bizonů, se Sheldonovi podařilo přesvědčit kongres, aby vzal oblast pod svoji ochranu. Byl vyhlášen první národní park na Aljašce, Mount McKinley National Park. Měl chránit velké savce, především Dallovy ovce, které žijí vysoko v horách a v pásmu alpínské tundry. Sheldon původně chtěl, aby se park jmenoval Denali, ale samotná oblast Mount McKinley nebyla do hranic plně zahrnuta. Až v roce 1980  byl jeho návrh přijat a hranice parku byly rozšířeny. Park se více než ztrojnásobil a přijal jméno Denali National Park and Preserve. Byl také označen za Mezinárodní biosférickou rezervaci, významnou pro výzkum subarktického ekosystému. Rovnováha vztahů mezi šelmou a kořistí zde existuje stejně, jako existovala ještě před příchodem člověka.

Hora, která dala parku jméno, se původně jmenovala Denali, což znamená v jazyce domorodců Vysoký nebo také Nejvyšší. Domorodý název naprosto odpovídá skutečnosti, 6 194m vysoký Mount McKinley je nejvyšší horou Severní Ameriky. Je subpolárním vrcholem, leží v blízkosti polárního kruhu, o 35stupňů zeměpisné šířky severněji než Mount  Everest. Poloha hory vytváří ve vysokých výškách jedny z nejdrsnějších podmínek na Zemi. I v květnu a v červnu, kdy je nejtepleji klesá teplota až pod –35 C, v období zimních bouřek pod –50 C. Protože se tento štít vypíná osamoceně nad okolní vrcholy, je vystavený velmi silným větrům, které dosahují více než 160km/hod. Od výšky 1 200metrů tady celoročně padá sníh a nad hranicí 5 000 metrů jsou v zimě i v létě polární podmínky. Nejkratší pěší cesta na vrchol měří vzdušnou čarou asi 60 kilometrů a je třeba při ní překonat výškový rozdíl 5 600 metrů. Nejprve přes tajgu, bažiny, rozvodněné potoky na úpatí ledovce; je nutné brodit se po kolena ve sněhové břečce. Od výšky 4 500 metrů závisí osud každé výpravy pouze na počasí.

To se zde však mění velice rychle a je nutno vždy počítat s nejhorším. Samotné dějiny dobývání hory jsou velmi zajímavé. Jeden z prvních, který se o to v roce 1906 pokusil, byl známý polárník dr. Frederik Cook. Jako důkaz zdolání hory předkládal fotografie, které pořídil na vrcholku. Rychle napsal i knihu Na vrchol kontinentu, ve které popsal své zážitky z prvovýstupu. Díky ní byl velmi populární, ale jen do chvíle, než jedna z dalších expedic popsala přesně místo, odkud byly fotografie pořízeny. Byl to jen jeden z nižších vrcholků na úpatí Mount McKinley.

Naprosto neuvěřitelný výkon podala výprava čtyř zlatokopů, která k masivu vyrazila  roku1910 z Fairbanksu. Snažili se horu zdolat z její severní strany. Na vrchol se vydali Muldrowovým ledovcem. Po zřízení tábora ve výšce 3 300 metrů, pokračovali nahoru a zjistili, že hora má dva vrcholy. Severní vrchol je vysoký 6 194 metrů a Jižní je o 260 metrů vyšší. Horolezci se vydali na Severní a po závěrečném útoku zde vztyčili čtyřmetrový smrkový stožár, který táhli s sebou. Ten byl tak dobře zajištěn, že přežil i zemětřesení v roce 1912, při kterém se zřítil celý hřeben hory a vrcholové partie změnily svůj tvar. Jižní vrchol byl dosažen až expedicí Hudsona Stucka v roce 1913, jejíž členové spatřili i dřevěný stožár s cáry americké vlajky na Severním vrcholu. V současnosti horolezci nejraději používají jako výchozí místo městečko Talkeetna, odkud letadly odlétají k ledovci Kahiltna do výšky 2 200m. Zde je základní tábor. Sólovými výstupy se proslavil Japonec Naomi Uemura. Hora se mu však stala osudnou v roce 1970, kdy se pokusil o zimní výstup. Vrcholu hory dosáhl, dolů však už nedošel.